Jirka Kubový

Stavbu kaple svaté Anny objednala tehdy šedesátiletá abatyše svatojiřského kláštera benediktinek na Pražské hradě Helena Pieroni de Galliano, dcera proslulého architekta a matematika Giovanni Pieroniho. Stavbu podle Santiniho návrhu provedl stavitel Filip Spannbrucker pocházející z rakouské stavitelské rodiny.

Za základní ideu kaple postavené na trojúhelníkovém půdorysu můžeme uvažovat vedle silného motivu božské trojice také postavení sv. Anny jako generačně třetí, (trojjediné) v rodině Ježíše Krista. Kaple představuje nejstarší příklad rozvinuté paprsčité centrály v Santiniho díle. Mimořádně náročný typ stavby je postaven na kompozici exteriéru a ještě komplikovanějšího vnitřního prostoru. Ústředním estetickým tématem interiéru je totiž samotné světlo, které proniká okny v tamburu kupole a modeluje jednotlivé čisté tvary.

Kaple v Panenských Břežanech je prvním, naprosto původním projektem ještě ne třicetiletého Jana Blažeje Santiniho-Aichela, ve které formuluje své jedinečné umělecké vyznání, a to s naprostou jistotou a suverenitou.

Vznik vodovodního systému, který zásoboval pitnou vodou zámek a zavlažoval přilehlý park, je možné celkem přesně datovat do první dekády 20. století. Kolem roku 1910 nechal majitel panství vybudovat studnu v zadní části zámeckého parku firmou Artesia.

Firma Artesia byla založena v roce 1908 Antonínem Hájkem v pražských Holešovicích. Studna v areálu horního zámku byla prvních 18 m hloubena kopáním s cihlovou vyzdívkou. V této hloubce bylo vytvořeno betonové plato, ze kterého pokračuje vrt do konečné hloubky 78 m. Po ověření vydatnosti a kvality vody byla postavena zastřešená vodárna a vybavena strojním zařízením. Čerpadlo poháněl stabilní spalovací motor s převodovou řemenicí a řemenem na mechanismus pístového čerpadla.

Původní čerpací zařízení je unikátně dochované v téměř kompletním stavu. Strojní mechanismus značky Artesia byl v roce 2024 odborně restaurován a v rámci expozic muzea vrácen zpět do vodárny.