Jirka Kubový

Poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné se nachází na Bílé Hoře, na konečné tramvají 25, 22 a 32. Klášter stojí nedaleko pláně, na níž se odehrávala osudného 8. listopadu 1620 bitva mezi císařským a stavovským vojskem.

Poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné vznikl v letech 1704-1730 postupným rozšiřováním kapličky z roku 1622 s kostnicí. Projekt kostelní kopule, ambitů a nárožních kaplí je dílem Jana Blažeje Santiniho. Ten se tohoto úkolu zhostil jako člen mariánského bratrstva. Iniciátorem a hlavním představitelem společenstva dobrodinců, které zajišťovalo finance na stavbu, byl hradčanský malíř Kristián Luna.  

Vazba na vyhranou bitvu je tu více než zřejmá. Dokonce předmět, který měl císařské vojáky povzbudit k většímu odhodlání pustit se do křížku se stavovskými, zaujímá čestné místo v hlavním oltáři poutního kostela. Jedná se o obrázek madony s Ježíškem a několika světci. Našel jej v předvečer bitvy jistý mnich Dominik na cestě, kudy spěchal ku Praze. Obrázek kdosi pohodil, zneuctiv jej předtím, vypíchnuv oči všem zobrazeným s výjimkou Ježíška.

Vítězství v bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 bylo označeno za mariánské a z rozhodnutí císaře Ferdinanda mělo být oslaveno vybudováním poutního místa. Teprve po dlouhých letech byla až v roce 1712 původní kaplička změněna na drobný kostelík a byl přijat záměr na doplnění dalšími kaplemi a poutními ambity. Po dostavení obvodové zdi však votivní kaple pohledově zmizela a tak bylo zapotřebí vybudovat nad jeho středem kopuli, která by se stala novou dominantou areálu. Úpravy areálu, včetně dostavby ambitů a kopule, se jako člen mariánského bratrstva úspěšně zhostil Jan Blažej Santini-Aichel. Osvědčil zde opět svoji schopnost vyrovnat se s daným prostorem a spojit zdánlivě nesourodé prvky v jeden kompaktní a přitom vysoce harmonický celek.