Jirka Kubový

Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) e velký přibližně jako vrána, dorůstá délky 58–65 cm, váží 340–800 g a v rozpětí křídel měří 90–100 cm. Má zavalité, převážně šedě zbarvené tělo, černé temeno, zátylek a hřbet, několik výrazných bílých zátylkových per, krátké žlutě zbarvené končetiny s dlouhými prsty, tmavý zobák a jasně červené oči. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci jsou hnědí s bílým skvrněním.

Kvakoš noční má velmi rozsáhlý areál rozšíření, je zastoupen na všech světových kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy a je vůbec nejrozšířenějším a pravděpodobně i nejhojnějším zástupcem volavek. Vyskytuje se ve dvou poddruzích: N. n. nyctiorax obývá Evropu, Asii a Afriku, N. n. hoactli hnízdí v Severní a Jižní Americe od Kanady až po Patagonii. Je částečně tažný, ptáci ze Severní Ameriky zimují v Mexiku, na jihu Spojených států a v Karibiku, jedinci z Eurasie se na zimu stahují do tropické Afriky a jižní Asie.

Ačkoliv se to na první pohled zdá možná neuvěřitelné, jsou kvakoši blízce příbuzní volavkám, a patří tedy do řádu brodivých. Dlouhá bílá tenká pírka na hlavě nejsou na parádu, ale slouží jako důležitý dorozumívací prostředek. Dospělí kvakoši je zvedají při toku nebo v rozčilení a mláďata podle nich poznávají své rodiče, když přiletí na hnízdo. Jakmile dospělý kvakoš dosedne na okraj hnízda, vztyčí pera a dosud klidně sedící mláďata začnou hlasitě žebrat o potravu. Kdyby tento zrakový signál rodiče nevyslali, mláďata by zůstala nehybná, nebo by dokonce zaútočila. Při lovu se kvakoši nebrodí na mělčinách jako volavky, ale vyhlížejí kořist z posedu na větvi přesahující nad hladinu. Zaujímají přitom přikrčený, jakoby nahrbený postoj.