Jirka Kubový

V naší přírodě není mnoho ptačích druhů, o nichž můžemne nepochybně říci, že jejich početnost neklesá, nýbrž narůstá. Mezi tyto ojedinělé druhy lze zařadit právě volavku popelavou. Zatímco ještě před pár desítkami let byla volavka popelavá u nás vzácným ptákem, k vidění tak nejspíš v rybničnatých krajích na podzim, dnes je u nás volavka běžným zjevem po celý rok.

Volavka popelavá hnízdí většinou v koloniích na stromech, po řadu let na stejném místě. Jen zcela výjimečně zahnízdí dočasně na ostrůvcích, v nižších keřích nebo dokonce v rákosí. Navštívit takovou větší kolonii je vzrušující zážitek. Dříve se museli ornitologové vypravit na exkurzi do známé kolonie na zámeckém rybníku v Lednici na jižní Moravě nebo do jižních Čech na Třeboňsko. Dnes jsou u nás další kolonie na Blatensku, Vodňansku, Tachovsku, v severních Čechách, na Moravě, na Ostravsku i jinde.

Hned po příletu ptáků časně zjara nastane v kolonii rušno. Ptáci se dají do stavby nových hnízd a opravování starých. Práce se neobejde bez neustálých hlasových projevů - různých skřeků, krkavých a kvákavých zvuků. V následujícím období, kdy většina ptáků zasedne na snůšky, je v kolonii nejklidněji. Jen při občasném střídání partnerů na hnízdě, které má zajímavý rituální ráz, se ptáci při příletu hlasitě vítají.