Jirka Kubový

V září se chystám se společností CK Czech Photo Travel na Workshop fotografování zvířat v ZOO Drážďany a tak jsem byl dnes v ZOO Praha trochu potrénovat a vyzkoušet techniku.

Na Nikona D850 jsem nasadil teleobjektiv Nikon 80-400 mm a trochu mě rozladilo, že jeho minimální zaostřovací vzdálenost 1,75 m se nehodí pro všechny situace, takže si do Dážďan vezmu ještě Nikon 70-300 mm, který umí ostřit o půl metru blíž. Širokáč oželím, je to další kilo navíc a i tak se stativem se to dost pronese.

Udělal jsem asi 160 fotek, pár jich tady zveřejňuji:

• Leguán jedlý (Iguana delicatissima) - podle IUCN je řazen mezi zranitelné druhy. Většinou je málo informací o početnosti na jednotlivých lokalitách a pouze u dvou populací se jejich počet odhaduje na více než 5000 jedinců. Přestože je chráněný, je ohrožován přímým lovem, ničením stanovišť, loví jej zdivočelé kočky, psi i vysazené mangusty. Velkým nebezpečím je přímá konkurence leguána zeleného, který byl vysazený na některých ostrovech, oba druhy se navzájem také kříží.
• Plameňák kubánský (Phoenicopterus ruber) - tento plameňák měří 120–140 cm. Samci váží okolo 2,8 kg, samice okolo 2,2 kg. Peří je většinou růžové, což vedlo v minulosti k záměně s jinými druhy. Křídlo je červené, primární a sekundární letky jsou černé. Zobák je růžový a bílý s černou špičkou. Nohy jsou úplně růžové. Dožívá se až 40 let, což je u ptáků jedna z nejvyšších délek dožití.
• Bažant malajský (Polyplectron malacense) - vyskytuje se v Asii na Malajském poloostrově ve vždyzelených nížinných tropických deštných lesích. Nejčastěji žije v nadmořských výškách do 80 m, maximálně do 300 m n. m. Výskyt zasahoval také do jižního Myanmaru a Thajska, ovšem tam byl vyhuben.
• Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibious) - je velký sudokopytník z čeledi hrochovitých, adaptovaný k životu ve vodním prostředí. Vyskytuje se v Africe na jih od Sahary. Jeho nejbližším příbuzným je hrošík liberijský. Dříve byli hroši pokládání za příbuzné prasat, podle nedávných výzkumů jsou však jejich nejbližšími žijícími přibuzními kytovci.
• Jeřáb bílý (Grus leucogeranus) - je pták z řádu krátkokřídlých (gruiformes), z čeledi jeřábovitých (Gruidae), z rodu jeřáb (Grus). Jde o monotypický druh. Hnízdí především na Sibiři, zejména v oblasti dolního toku řeky Ob a v Jakutsku, často v bažinatých oblastech na rozhraní tundry a tajgy. Jde o tažný druh, odlétá z hnízdišť koncem září, jeřábi hnízdící v Jakutsku zimují v Číně a v Indii, populace ze západní Sibiře pak zimuje v Íránu. Na hnízdiště se vrací v květnu.
• Levhart obláčkový (Neofelis nebulosa) - je samotářsky žijící velká kočkovitá šelma. Druh popsal Edward Griffith v roce 1821. Spolu s levhartem Diardovým byli až do roku 2006 řazeni do jednoho druhu, od té doby sdílejí pouze rod Neofelis. Nazván byl podle velkých tmavých „obláčků“ na svém těle. Celkově jde o robustně stavěnou šelmu s relativně krátkýma nohama a velkou hlavou.
• Volavka popelavá (Ardea cinerea) - je velký, silně stavěný pták. Dorůstá 84–102 cm, v rozpětí křídel měří 155–175 cm a dosahuje hmotnosti mezi 1–2 kg. Jejím nejnápadnějším znakem je dlouhý štíhlý krk a dlouhé končetiny, které ji umožňují pohybovat se i ve větších hloubkách. Je naprosto nezaměnitelná, ze spodní strany špinavě bílá a svrchu šedá s růžovožlutým zobákem, tmavým pruhováním na krku, černými konci křídel a tmavými prodlouženými pery na hlavě. Pohlaví se mezi sebou neliší, mladí ptáci jsou v porovnání s dospělci výrazně tmavší a z velké části postrádají bílé zbarvení krku a dlouhá tmavá pera na hlavě.
• Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus) - je jedním z největších žijících druhů ptáků (o něco větší je třeba albatros stěhovavý) a asi největším druhem pelikána. Dorůstá délky až 180 cm a váhy 11–15 kg, rozpětí křídel potom činí až 3,45 metru a údajně existuje ověřený záznam, v němž jedinec disponuje rozpětím o délce 3,5 metru. Má mohutné tělo, krátké končetiny, ocas a mohutný zobák dlouhý až 45 cm (delší ho má pouze pelikán australský, který ale v ostatních parametrech spíše zaostává), s charakteristickým hrdelním vakem. Je bílý se stříbřitým odstínem, letky má černé, končetiny šedé, zobák šedý nebo pomerančově oranžový stejně jako hrdelní vak.
• Veverka kapská (Xerus inauris) - je drobná veverka měřící zhruba 20–30 cm na délku s hmotností kolem 575 g. Má dlouhé hmatové vousky, válcovité tělo a silné zadní končetiny, které ji umožňují obratně a rychle skákat. Zbarvení, ale také velikost veverky kapské je rozlišné a liší se podle několika poddruhů. Svrchu je zbarvena většinou pískově žlutě, aby mohla splývat se svým biotopem, po stranách se táhne bílý pruh a břicho má bílé. Vyklenuté oči lemuje bílý proužek, čenich a konce končetin jsou rovněž bílé. Huňatý ocas, měřící obvykle kolem 18–26 cm, je zhruba stejně zbarvený jako vrchní strana těla, jenom konec je tmavý.
• Kozorožec horský Capra ibex) - je velký zástupce turovitých. Vyskytuje se v jižní Evropě, méně pak v západní a jižní Asii a severní Africe, kde obývá pouze horské svahy na hranici lesa nebo nad ní až do nadmořské výšky 6 700 m. Za poddruhy kozorožce horského byli dříve označováni kozorožec iberský (jako Capra ibex pyrenaica), kozorožec sibiřský (jako Capra ibex sibirica) a kozorožec núbijský (jako Capra ibex nubiana); nyní jsou všichni tři považováni za samostatné druhy.
• Kladivouš africký (Scopus umbretta) - je středně velký brodivý pták se zvláštní chocholkou na hlavě. Jedná se o jediného zástupce čeledi kladivoušovití (Scopidae). Na výšku měří 50–56 cm, hmotnost má 415–430 g (450 g). Peří má tmavohnědé, nohy černé. Samec a samice si jsou podobní. Kladivouš má hlasité volání.
• Satyr modrolící (Tragopan temminckii) - je přibližně 64 cm velký, zavalitý hrabavý pták z čeledi bažantovitých. Samci jsou oranžovo-červení s bílým skvrněním, částečně hnědými křídly, tmavým zobákem a růžovými končetinami. Neopeřenou kůži na lících mají, stejně jako roztažitelný lalok s červenou kresbou, tmavě modrou. Samice jsou jednotvárně hnědé, taktéž bíle skvrnité. Žije jednotlivě nebo v párech. Živí se především bobulemi a zelenými částmi rostlin. Vyskytuje se v hustých lesích jižní Asie na území Číny, Indie, Myanmaru a Vietnamu. Hnízdí na stromech, v jedné snůšce pak mívá 3–5 vajec.
• Tygr indický (Panthera tigris tigris) - je regionální formou poddruhu tygra Panthera tigris tigris. V roce 2015 byla zpochybněna platnost většiny poddruhů tygra. Poddruhy tygr čínský, indočínský, malajský a ussurijský byly označeny za regionální formy Panthera tigris tigris. Následné analýzy celého genomu tygra ale znovu podpořily platnost poddruhu tygr ussurijský. Tygr indický obývá indický subkontinent a spolu s tygrem ussurijským je největší a nejmohutnější známou kočkovitou šelmou.
• Volavka vlasatá (Ardeola ralloides) - je malý druh volavky, ptáka z řádu brodiví a pelikáni. Je zbarvena krémově hnědě s bílými křídly (nápadné zvláště v letu). Ve svatebním šatu má prodloužená pera na šíji, hřbet je okrový, hlava a strany krku žlutavě bílé, zobák modravý s černou špičkou, nohy žlutavě růžové. Dospělí v prostém šatu a jednoletí ptáci mají hlavu a strany krku rozsáhle proužkované (bez ozdobných per), zobák je žlutavý s tmavou horní hranou, nohy zelenavé. Hnízdí v malých koloniích na mělkých jezerech, rybnících a řekách. Vzácně zaletuje také do České republiky, kde byla po roce 1989 pozorována nejméně šestkrát.
• Bazilišek zelený (Basiliscus plumifrons) - má dlouhé zadní nohy s velmi dlouhými prsty, dlouhý tenký ocas a na hlavě a na hřbetě vysoký hřeben. Je jasně zelený, nepravidelně světle modře či bíle skvrnitý. Dospělí jedinci dorůstají až 80 cm, z čehož dvě třetiny připadají na ocas. Bazilišci skvěle běhají po souši, šplhají po stromech a jsou výbornými plavci. Dorozumívají se navzájem kýváním hlavy. Jsou to zvířata společenská, avšak samci jsou vysoce teritoriální a svoje území si hájí bojem.