Jirka Kubový

Když nám Keny v červnu umřel, tak jsme se s Olinou dohodli, že žádnou další kočku už nechceme. Jenže pak jsme jeli na dovolenou, kde s námi byl Keny téměř každý rok a zažili jsme tam spolu všelijaká dobrodružství. Chyběl nám tam ještě víc než doma. Náš původní úmysl jsme přehodnotili, domluvili si návštěvu spolku Pozor kočka! v Klecanech a za pár dní se k nám nastěhoval asi půlroční kocourek, kterému jsme dali jméno Bižu.

Zpočátku byl trochu bojácný, ale otrkal se dost rychle. Chutná mu víc než dost. Z nadhledu vypadá po nasycení jako březí kamerunská koza.

Čas letí a Bižu je u nás pomalu rok. Pořád má ještě objevitelské choutky a občas nás dokáže ještě překvapit. V době naší nepřítomnosti dokázal zapnout plotýnku na elektrickém sporáku. Nic se naštěstí nestalo, ale nedokážu pochopit, jak to udělal. Budu muset před ním schovávat i šroubováky.

Protože máme doma v letním období dost teplo, rozhodla se Olina, že do oken a na balkon necháme namontovat sítě. Tím se jeho teritorium rozšířilo i na venkovní výběh. Všem nám to dělá radost a tuhle parádu nám vyrobila firma Aleza.