Jirka Kubový

Třídenní návštěvou královského města Kadaň jsme zakončili naše prázdninové putování. Prohlídku města jsme začali výstupem na gotickou radniční věž, odkud je výhled na Mírové náměstí s děkanským kostelem Povýšení sv. Kříže a barokním sloupem Nejsvětější Trojice. Druhá věž, Svatá brána z konce 13. století, nabízí zase trochu jiný pohled na centrum Kadaně.

Mezi další památky patří Katova ulička, která je nejužší pojmenovanou ulicí v České republice. V Kadani je i celá řada kostelů, z nichž jsme viděli kostel Stětí sv. Jana Křtitele, kostel sv. Anny, kostel sv. Rodiny a kostel Zvěstování Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků. Ten je součástí Františkánského kláštera, k němuž vede z centra Křížová cesta. Dominantou nad řekou Ohří je Kadaňský hrad, jehož výstavba byla zahájena koncem 13. století.

Na nábřeží Ohře je vystavena replika orloje na Staroměstském náměstí v Praze a na věži radnice je umístěna deska na peměť Mikuláše z Kadaně, královského hodináře a orlojníka, jenž roku 1410 Staroměstský orloj sestrojil.

Před odjezdem z Kadaně jsme vystoupali na rozhlednu na Svatém vrchu, odkud je vidět mezi stromy historické centrm města a vodní dílo Kadaň

Pokud jde o fotografování, trochu mě mrzelo, že v klášteře je zakázáno a interiér hradu je z důvodu rekonstrukce nepřístupný. Přesto jsem si i tak mohl s foťákem, diky architektonickým skvostům, zařádit ve dne i při soumraku.

Rozhodli jsme se tedy radikálně změnit způsob letního odpočinku a vybrali si lokality, které jsou podle našeho názoru zajímavé. Olina naplánovala termíny, ubytování a dopravu. Obvykle se přemísťujeme veřejnou dopravou (která je až drobné výjimky spolehlivá), protože auto nechceme vlastnit (většinu roku by nám bylo jen na obtíž a navíc, mě díky předchozím zaměstnání už řízení auta leze krkem).

Cestovatelskou sezónu jsme začali s předstihem už na konci dubna jednodenní návštěvou Mníšku pod Brdy. Dalším krátkým výletem byla prohlídka zámku Žleby a hned potom následovalo Ústí nad Labem se svou Větruší. V rychlém sledu jsme se na nějaký čas zastavili v Plzni, Karlštejně, Českém Šternberku, Příbrami, Sázavě a v zámku Berchtold. Na srpen nám potom zbyla Červená Lhota, Konopiště, Telč a nakonec Kadaň.

Každé z těchto míst mělo své kouzlo i když občas nebylo všecho úplně nej. Někdy byla zima a lilo, někdy bylo vedro takové, že se v noci nedalo spát, ale tak už to chodí. Vždy jsme se rádi vraceli domů, kde na nás čekal kocourek Bižu (o kterého se v době naší nepřítomnosti staral syn Tomáš), abychom se následně mohli těšit na další výpravu. Nejslabším článkem tohoto putování se mi jeví návštěva Konopiště. Není to ani tak tím, že byla zima a neustále pršelo. Sice bych si rád pořídil pár fotek interiéru zámku, nicméně zákaz respektuji. Depresivně na mě působil koníček arcivévody Františka Ferdinanda d´Este, který musel zastřelit cokoliv, co se hýbalo a zámek přecpal zbytky tělesných schránek svých obětí. Bohuželi i dnes je možno pozorovat, že do vysokých pozic se mohou dostal lidé s duševními poruchami.

Ale nakonec všude bylo fajn a léto budiž pochváleno.